Okresní město Pelhřimov bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Nachází se asi 35 km východně od Tábora a asi 70 km severovýchodně od Českých Budějovic. Leží na soutoku říčky Bělé a potoka Bělka v Českomoravské vrchovině v nadmořské výšce 494 m.

Založení Pelhřimova nebylo jednorázovou záležitostí. V jeho historii se vyskytují hned tři obce jména Pelhřimov, které postupně vznikaly na místě současného města.
Původně zde stávala v místech dnešního kostela svatého Víta osada neznámého jména. Západně od ní založil patrně pražský biskup Pelhřim v roce 1224 ves Pelhřimov. Ta získala záhy městská práva, pro nedostatek vody však byla tato práva někdy okolo roku 1250 přenesena na sousední ves se zmíněným kostelem, která se tak stala městem s názvem Pelhřimov. Původní osada získala označení Starý Pelhřimov. Nový Pelhřimov byl v roce 1289 vypálen a v jeho těsné blízkosti bylo založeno pražským biskupem dnešní město, které bylo roku 1296 povýšené na královské a k němuž byla vyhořelá obec připojena jako předměstí.
V majetku pražských arcibiskupů zůstal Pelhřimov až do roku 1415. V období husitských válek byl v moci táborských hejtmanů. V letech 1446 - 1451 se zde konaly čtyři zemské sněmy, na nichž se jednalo o pohusitském uspořádání země. V 16. století město třikrát vyhořelo. Požáry vyvolaly prudký rozvoj stavebních aktivit, takže se koncem století stal Pelhřimov výstavným renesančním městem.
V období třicetileté války byl Pelhřimov vyrabován švédskými vojsky. K dovršení zkázy přispěly rozsáhlé požáry, který město zachvátily v letech 1646 a 1766. Pozdně barokní přestavba v závěru 18. století dala městu jeho dnešní ráz.
Za napoleonských válek Pelhřimov utrpěl, když se tu vystřídala nejdříve ruská a pak ještě francouzská vojska. V letech 1800 a 1804 obsadila Pelhřimov ruská armáda a hned po nich, 1805 a 1809, zde byli Francouzi.
V roce 1848 se přidali pelhřimovští k revolučnímu hnutí. Od té doby patřilo město v oblasti vlastenectví mezi přední česká města.
V 18. století se tu začalo rozvíjet soukenictví, k většímu rozmachu průmyslu však došlo teprve ve 20. století.

Město bylo založeno kolem čtvercového náměstí s pravidelnou sítí ulic. K nejstarším dochovaným částem patří zbytky městského opevnění ze 14. století s věžovými městskými branami. Na jižní straně zámku stojí ještě renesanční tzv. Solná nebo Táborská branka z druhé poloviny 16. století.
Dominantou městského jádra je kostel svatého Bartoloměje, postavený počátkem 14. století, s renesanční hranolovou věží z roku 1576. V jádru města se dochovala také řada gotických a renesančních měšťanských domů s barokními štíty.
V západní části náměstí stojí původně renesanční zámek z poloviny 16. století. Je přístupný veřejnosti a je v něm umístěno také muzeum.
Nejstarší památkou města je kostel svatého Víta z původní osady, pocházející ze 13. století (dnes v barokní podobě). Stojí před městskými hradbami na Svatovítském náměstí.
Jižně od centra se nachází hřbitovní kaple Bolestné Panny Marie postavená v letech 1710 - 1712. Osmiboká barokní stavba má dvě hranolové věže.

Pelhřimov je rodištěm historika Josefa Dobiáše, autora Dějin Pelhřimova. Jedná se o jednu z nejrozsáhlejších monografií menšího města ve světové literatuře. Z Pelhřimova dále pocházeli známý táborský biskup Mikuláš z Pelhřimova, herec Lubomír Lipský a jeho bratr, režisér a scénárista Oldřich Lipský.

Městem prochází naučná stezka Po stavebních slozích, zaměřená na seznámení se stavebními slohy pelhřimovských památek.

vrch Křemešník
městečko Nový Rychnov
město Humpolec
město Pacov
přehrada Sedlice
přehrada Trnava