Původně gotický hrad se tyčí na skalnatém výběžku nad údolím říčky Stropnice na západním okraji stejnojmenného města.

Byl založen Vítkovci koncem 13. století na místě, kde pravděpodobně již dříve bývalo starší hradiště. Prvně je připomínán společně s podhradím roku 1279 jako strážní hrad na Vitorazské obchodní stezce. Po Vítkovcích vlastnili hrad s městem pánové z Landštejna a dalšími majiteli se stali Rožmberkové. V roce 1425 hrad dobyli a vypálili husité a v roce 1467 znovu vojska panské jednoty. Při rozsáhlé přestavbě v první polovině 16. století získal hrad současnou dispozici. V roce 1573 byl těžce poškozen požárem. Koncem 16. století, již v majetku Švamberků, na něm proběhly menší opravy, důkladnější rekonstrukce se dočkal na počátku století sedmnáctého. V roce 1620 byl hrad dobyt generálem Buquoyem. Poté byl využíván k ubytování úředníků lesní správy a sídlil v něm buquoyovský lesní úřad.

Hrad má protáhlý polygonální půdorys. Je chráněn mohutným zděným příkopem a asi na třech čtvrtinách obvodu obklopen hradbami, za kterými je parkán s drobnými, dovnitř otevřenými polokruhovými baštami. Vstup do hradu umožňují dvě hranolové věžové brány, které jsou přístupné po dřevěných mostech.

Na hradě je umístěno muzeum jihočeského skla, obsahující nejrozsáhlejší sbírku černého hyalitového skla na světě.